Co vsechno vydrzi koralnatci a dalsi zivocichove akvaria

[Beletsky]

Tak pred tydnem se kamaradovi stala nemila vec v jeho 30l Dennerl, ale je neskutecne ze to vsechno prezilo. Kdyz prisel ke svemu akvariu, tak zjistil ze mu nekdo vytahnul topitko a jeho aktualni tepota je 18° tak ihned pustil topitko a nevim po kolika hodinach to bylo, ale zjistil ze na topitku je v haji termostat a uz je v akva 30°. Jeste ten den dal nove topitko a dalsi zjisteni toho dne ze po dlouhodobem nemereni salinity, hustota 1030. Ted uz vse v poradko a prezivsi: Clavularia, Capnela, Xenie, Sarkac,Rikordea, Calcinus elegans,Lysmata amboinensis, Gobiodon okinawae. A to vse se pry stalo behem 20 hodin, zajimave ze vse prezilo, stat se to me, tak tam mam hole akvarium Tak Vsem preji at to pekne roste a zedne takove to zazitky.

[Rici_m]

Z řad klimatologů často zaznívá, jak škodlivý dopad bude mít nárůst oxidu uhličitého na oceány a jak zásadně se to projeví ve změně globálního klima. Problémy mají souviset s rozpouštěním oxidu uhličitého ve vodě a vznikem kyseliny uhličité. Nebezpečnost takové změny vychází z dřívějších pozorování týkajících se chování některých korálů, plžů a mlžů a jejich reakcí na změny pH vody. Výsledky nynějších pokusů ale svědčí o něčem jiném - ohromném potenciálu jednobuněčných řas se rychle přizpůsobovat měnícím se podmínkám, včetně kyselosti vody.
Podle Ulfa Riebesella z GEOMAR, člena výzkumného týmu Hemholtzova centra pro výzkum oceánu v Kielu, je z biogeochemického hlediska nejzajímavějším poznatkem zjištění, že si organismy jsou schopny upravit svůj metabolismus a vracet se ke své dřívější rychlosti kalcifikace i ve změněných podmínkách. Podle literárních pramenů věnujících se obsahu oxidu uhličitého ve vodě a hmotností kalcitových skořápek mikroorganismů tomu tak být nemělo a němečtí vědci od svých pokusů očekávali, že i jejich výsledky tyto tradované představy potvrdí. Místo toho zjistili, že titěrné organismy si pošramocenou kalcifikaci dokážou „opravit“ a že to zvládají během pouhých 500 generací.

Ke svým pokusům si němečtí vědci vybrali obyčejnou řasu Emiliania huxleyi, která byla pojmenována po Thomasu Henry Huxleyovi, jenž byl pro zanícenou obranu evoluční teorie přezdíván Darwinovým buldokem. Ten při zkoumání usazenin mořského dna pomocí klasického optického mikroskopu viděl v okuláru hojné drobné kulovité částečky. Nazval je "kokolity". Ale až elektronový mikroskop prozradil tajemství jejich podstaty i krásu drobné vápnité schránky.
Proč vědci pracovali s tak obyčejným organismem, který je jedním z asi pěti tisíc druhů fotosyntetizujících řas tvořících fytoplankton? Protože patří zřejmě k těm nejdůležitějším. Volně se vznáší v povrchové vrstvě vody a je v oceánech ekvivalentem suchozemských fotosyntetizujících rostlin. Stojí na samém začátku potravního řetězce. Je výrazným představitelem fytoplanktonu, jehož hmotnost je větší, než je hmotnost všech mořských živočichů dohromady. Emiliania huxleyi je mocným hráčem v koloběhu uhlíku, protože ho váže při tvorbě schránky. V konečném důsledku tak atmosférický CO2 pohřbívá na mořské dno ve formě kalcitových usazenin.
Doverské bílé útesy jsou z velké části složeny právě z kokolitů, které kdysi dávno tvořily schránky řas. Němečtí vědci prokázali, že i když se antropogenní činností přičiníme o nárůst koncentrace CO2 v atmosféře, tvorba kalcitů a pohřbívání uhlíku na dno moří by tím dotčeny být neměly. (Kredit: Flickr, Wikipedia cc-by-sa-2.0)
I když Emiliania huxleyi má tělo tvořené jen jedinou buňkou, její povrchové destičky – kokolity jí činí jedinečnou. Je to jeden z nejpozoruhodnějších biominerálů na zemi, vzniká uvnitř buňky a je tvořen krystaly, které rostou v protokokolitovém prstenci. I když je jejich struktura složitá, ve skutečnosti jsou jen jakousi obdobou našich kostí a lastur měkkýšů. Rozdíl je v tom, že kokolity rostou do tvaru připomínajícího kabel navinutý na centrální trubičku, která na obou koncích přechází ve dva štítky. Jejich zakřivení odpovídá zakřivení buněčné stěny. Štítky jednotlivých kokolitů do sebe zapadají, překrývají se a tím vzniká neobyčejně pevná struktura. O stavebních složkách krunýřů těchto organismů – kokolitech, se podrobně zmiňujeme proto, že v teoriích globálního oteplování je jim přisuzována významná úloha.
Řasy použité v pokusu byly vyloveny políž norského pobřeží. Jejich rok trvající týrání kyselým prostředím ukázalo, že mikrorganismy se na vysoký obsah CO2 jsou schopny přizpůsobit rychle. Získané adaptované populace již za pouhý rok rostly v uměle „acidifikovaném oceánu“ výrazně rychleji, než ty nepřizpůsobené z kontrolní skupiny. To ale znamená, že se organismus stojící na samém základě potravního řetězce chová jinak, než předpokládají modely vývoje klimatu vycházející z předpokladu, že okyselení oceánů bude mít za následek vymizení kokolitů z vodního sloupce. Obavy z jejich ztráty souvisí s jejich efektem miniaturních zrcadel odrážejících sluneční světlo zpět do vesmíru. Nejde o maličkost, jejich odlesk zaznamenávají i satelity obíhající kolem Země. Ztráta kokolitů a tím odrazivosti oceánů se měla projevit masivním oteplováním s mnoha dalšími nedozírnými globálními dopady. Například v obrovském propadu ukládání kokolitů na mořské dno a v narušením koloběhu „uklízení uhlíku“. Tento propad měl zásadním způsobem umocnit vznik skleníkového efektu a roztáčet spirálu zhoršování klima naší planety. Skutečné chování mikroskopických řas v kyselém prostředí ale na ruku této představě nejde. Podle nových poznatků z vod Baltického moře by případným okyselováním neměla být podstatně ovlivněna dokonce ani další funkce těchto primitivních mikroorganismů - produkce páchnoucího plynu dimetylsulfidu. Ten ve vyšších vrstvách atmosféry, oxiduje na kyselinu sírovou a její kapičky jsou ideálními nukleačními jádry na nichž kondenzuje vodní pára. Nemělo by tedy dojít ani k věštěnému narušení tvorby mraků nad oceány s následkem sucha v řadě míst na Zemi. Úbytek mraků nad vodní hladinou měl také škodit snížením odrazu slunečního záření s dopadem na oteplovací trend. A jak už to někdy bývá, rok trvající pokus se slanou kyselou vodou a obyčejnou mořskou řasou v našich představách mnohé změnil. Paradoxně ty nejtitěrnější vodní organismy o hmotnosti necelých dvou biliontin gramu poslaly spolu s co2 ke dnu i alarmistické scénáře, které s flexibilitu mořských řas podcenily. Modelování, které je jejich základem, tím pádem totiž stojí na vodě.

Emiliania huxleyi ve 3D: http://youtu.be/F64aYNn8bpw
Přebráno od Osel

[rybka]

Teplota 18°C není pro většinu korálnatců smrtelná, byť působící dlouhodobě může být kritická. Stejně jako teploty nad 35°C.
A zvýšený obsah CO2 a "skleníkový efekt". Tož každý se musí nějak živit, někdo rukama, někdo třeba bláboly. Korálnatci tu byli už před dinosaury a přežili to. Pokud je pravdou, že dinosaury vyhubil meteorit, pak v atmosféře muselo být oxidu uhlíku, metanu a oxidů dusíku a síry oproti dnešním poměrům mrtě.

[bery60]

Při vší úctě k Vaší trpělivosti s nováčky a ke zkušenostem, je zde na foru někdo, kdo teplotu neřeší chlazením v létě a toopením v zimě? Při debatě s jedním chovatelem jsem zaslechl něco o Japoncích a chovu korálů v 18°C, neptal jsem se - líná huba, půl neštěstí, a dneska jsem na http://en.wikipedia.org/wiki/Coral_reef našel toto: ,,Ačkoli korály existují jak v mírných a tropických vodách, v mělkých vodách útesy tvoří jen v oblasti ležící od 30 ° s. š. až 30 ° S od rovníku. Tropické korály nepěstují v hloubce přes 50 metrů 160 ft). Optimální teplota pro většinu korálových útesů je 26-27 ° C (79 až 81 ° F), a několik útesy existují ve vodách pod 18 ° C (64 ° F). [22] Nicméně, útesy v Perském zálivu se přizpůsobily teploty 13 ° C (55 ° F) v zimě a 38 ° C (100 ° F) v létě.
V baráku mi v zimě klesá teplota někdy po ráno na 18-20° C, tzn. voda ráno 21° C, dneska je tam i ve vodě kolem 30ti.
Máte s tím někdo zkušenosti? Včetně pobytu v těchto oblastech?
PS: stále vzduchuji.
Děkuji

[kominík]

s teplotou kolem 20 stupňů zkušenosti mám je to v zimním období moje běžná teplota v akva - korálnatci ani rybí osádka určitě netrpí ,akorát přírůstky korálů jsou o něco menší ,ale to mi nevadí.
S teplotou nad 28 se musí vyjádřit někdo jiný - této mety nedosahuji

[Miloslav]

pres leto bezne 30 stC a v zime cca 23 a nepozoruju ze by to mel bejt nakej problem ale mam jen pouze LPS ...

[bery60]

Díky za příspěvky, vysoké teploty se tu řešily i v minulosti často, spousta s tím fakt nemá problém, právě tím procházíme.
A co nízké 18-21 st. ?

[rybka]

Tak na to tu máme specialistu "Mrazíka", uživatel Luděk

[Luděk]

Tak to ti Ivošku pěkně děkuju . Prakticky půl roku jsem se držel kolem 20 stupňů ,teď při těch vedrech a díky tomu,že v obýváku je nějakých 27-28 st,tak momentálně stejnou teplotu mám i v akváriu. Ze začátku jsem byl z té nízké teploty dost na nervy, ale zvykli jsme si všichni bez úhony (já i osazenstvo akvarka).