Za několik dnů mi přišel e-mail s následujícím textem:
Pětašedesátiletý biolog Jaroslav Ondráček už patnáct let pečuje o mořský svět. Má ho doma ve skleněných nádržích.
Antonín Pelíšek
České Budějovice
Což takhle usednout před akvárium, pustit si pohodovou hudbu a sledovat, jak modrožlutí Klauni hrají fotbal s mušlemi? Domácí podmořský svět, který si vybudoval v Budějovicích Jaroslav Ondráček, nabízí i takové zážitky. Ve sklepě řadového domu má tři akvária o obsahu kolem pěti tisíc litrů. Ze sedačky pozoruje jejich barevný program. Ve vedlejší místnosti má krb s kuchyňkou a v další láheň a sádky pro množení mořských rybek a sasanek. Chová takzvané korálové ryby, Klauni neboli Amphiprion percula žijí normálně na korálových útesech Tichého oceánu.
Jak hrají ryby fotbal?
Klauni jsou úžasně mazaní. Přenášejí malé mušle z místa na místo, baví se tím. Říkám tomu, že hrají fotbal. Někdy škádlí lastury, co se při doteku zavírají. Jen tím, že se o ně občas otřou. Stalo se, že je i docela zničili. Rádi provokují. Mazlí s jedovatými sasankami Heteracis magnifica. Žijí s nimi v symbióze. Klaunům neuškodí. Schovávají se mezi ně a vybírají nečistoty. Sasanky je pokládají za součást svého organismu.
Kdy jste se začal zajímat o mořskou akvaristiku?
První malé mořské akvárium jsem založil v roce 1966. Vždycky mě lákalo prohlédnout tajemství, co je v moři. Dostal jsem tehdy sasanku z Jugoslávie, ale celé to nemělo dlouhého trvání. Po třiceti letech letech jsme se ženou rekonstruovali dům v Havlíčkově kolonii a ve sklepě zřídili mořská akvária. V té době u nás nebyla mořská akvaristika obvyklá. Nebyly ani informace, scházel internet, knížky v češtině. Pak vznikl u nás Spolek přátel mořské akvaristiky, v Budějovicích jsem ho vedl.
Můžete krátce popsat, jakou část moře vaše akvária představují?
Chovám korálnatce. To znamená živočichy, kteří žijí kolem korálových útesů v Tichomoří. Vidět je můžete do hloubky tak dvaceti metrů, tedy kam se běžně lidé potápějí a kam prorazí sluneční paprsky. Mám tu dvacet druhů ryb a sto druhů korálnatců. Nejlépe mi jdou sasanky. Množí se jako myši. Rarita je i Acrozoantus, říkám mu liščí ocas. Roste na mořské houbě.
Čtyřiadvacet let jste pracoval jako biolog na českobudějovické Akademii věd. Překvapí vás na tomhle miniaturním mořském světě ještě něco?
Moře je úžasně živý svět. A málo ho známe. Říká se, že povrch měsíce zná lidstvo lépe, než možské dno. V budoucích letech ho čeká intenzivní výzkum, nacházejí se zde i chemické látky využívané v medicíně. Zvlášní svět představují i samotné kameny přivezené z moře, které jsou základem akvárie. Jsou živé. Na suchu z nich vylézají různí plži.
Vzorek, který máte, je úžasně barevný. Jsou barvy i hlouběji pod hladinou?
Je to otázka nasvícení. Nikdo neví, proč se objevují v hlubinách, kam nepronikne světlo, třeba červené barvy. Další tajemství je i prostředí v mořském akváriu. Uděláte třeba dvě navlas stejná. Mají stejný obsah, nasvícení, složení vody, rostlin, živočichů a přesto fungují každé jinak. Je to záhada. Osobně nemám odvahu na to odpovědět a myslím si, že není na světě člověk, který by na to měl nějakou zobecňující teorii.
Vypadá to na první pohled, že relaxujete ve sklepě a kocháte se pohledem na barevné rybky. Kolik času tenhle koníček stojí?
Denně tak půl hodiny, jednou týdně celý den. Mám štěstí, že mi pomáhá žena a zastoupí mě i jeden s mých synů, který bydlí se mnou v domě. Asi nejtěžší ale pro nás byl srpen 2002, kdy povodeň zničila velkou část chovu. Přišla ve dvou vlnách. Při první jsme měli ve sklepě vodu po kolena, při druhé až do stropu. Se záchranou nám pomáhalo hodně přátel a akvaristů. Z původního chovu tu jsou už jen Klauni. Je zajímavé, že někteří dokonce přeplavali ve sklepě zatopeném vodou z Malše z jednoho akvária do druhého, kde bylo u dna ještě dost slané vody.
Co byste poradil začínajícímu mořskému akvaristovi?
Aby nezačínal s malým akváriem. Vyrobit mořské prostředí je otázka teploty a chemického složení, které se v malém prostoru vytvoří těžko. Takzvanou Nano akvaristiku v padesátilitrových nádržích bych ponechal špičkovým chovatelům.
Text byl zcela "mimo mísu". Jsou tam popletení bodloci s klauny, akcentují se tam hlouposti a nedůležité věci jenom kvůli tomu, aby se text stal více "atraktivním". Toto a celá řada dalších nepřesností mne přiměla k tomu, abych napsal odpověď a pokusil se aspoň trochu zkultivovat novinářem napsaný text. Přitom jsem se stále ještě snažil o slušnost.:
Pane redaktore,
Váš text jsem trochu v části mých odpovědí upravil a rozšířil a posílám jej nazpět. Prosím o případné korektury.
Děkuji zapochopení a jsem s pozdravem
Jaroslav Ondráček
Pětašedesátiletý (původní profesí biolog) Jaroslav Ondráček už patnáct let pečuje o mořský svět. Má ho doma ve skleněných nádržích.
Antonín Pelíšek
České Budějovice
Což takhle usednout před akvárium, pustit si pohodovou hudbu a sledovat, jak modrožlutí bodloci hrají fotbal s mušlemi? Domácí podmořský svět, který si vybudoval v Budějovicích Jaroslav Ondráček, nabízí i takové zážitky. V suterénu řadového domu má tři akvária o celkovém obsahu kolem pěti tisíc litrů. Ze sedačky pozoruje jejich barevný program. Ve vedlejší místnosti má krb s kuchyňkou a v další místnosti pak menší akvária pro množení mořských rybek a korálnatců.
Jak hrají ryby fotbal?
Bodloci Paracanthurus hepatus jsou úžasně chytří a zvědaví. Přenášejí malé mušle na dně z místa na místo, baví se tím. Říkám tomu v legraci, že hrají fotbal. Někdy škádlí lastury nebo velkopolypové korály, které se při doteku zavírají. Jen tím, že se o ně občas otřou. Stalo se ale také, že je tím i docela zničili. Klauni z rodu Amphiprion se mazlí s žahavými sasankami Heteracis magnifica. Žijí s nimi v symbióze. Klaunům sasanky neuškodí. Schovávají se mezi ně a čistí je, někdy je i krmí zbytky potravy. Sasanky je pokládají za součást svého organismu a svým žaháním je chrání před útoky možných predátorů. Klauni také k patám sasanek kladou jikry a starají se tam o ně i o případný plůdek.
Kdy jste se začal zajímat o mořskou akvaristiku?
První maličké mořské akvárium jsem si založil v roce 1966. V té době byl velice populární Jeana Jacques Custeau, který jako první natočil celovečerní barevné filmy o podmořském světě a jeho tajemstvích. Dostal jsem tehdy mořskou vodu a sasanku koňskou z Jadranu, ale celé to nemělo dlouhého trvání. V polovině devadesátých let jsme ale s manželkou dokončili rekonstrukci domu v Havlíčkově kolonii a v jeho suterénu postavili mořská akvária. V té době u nás nebyla mořská akvaristika ještě rozšířená. Neměli jsme k dispozici základní informace nebo publikace v češtině, scházel internet, takže začátky byly velice těžké – poznatky se předávaly „ústně“ a jednoocí byli králové mezi slepými. V té době vznikl v Českých Budějovicích Spolek přátel mořské akvaristiky, který jsem později vedl. Scházeli jsme se více než 12 let a přátelství vzniklé v tomto období přetrvávají dodnes.
Můžete krátce popsat, jakou část moře vaše akvária představují?
Chovám korálnatce z různých skupin. Geograficky jsou to ale vesměs živočichové, žijící na korálových útesech kolem Indonésie, tj. na rozhraní mezi Indickým a Tichým oceánem. Odtud totiž, až na malé výjimky, pochází do Čech specializovanými firmami dovážené organismy. Většina z nich tam žije v hloubce tak do dvaceti metrů, tedy kam se běžně lidé potápějí a kam pronikají i sluneční paprsky. V akváriích mám více než dvacet druhů ryb a téměř sto druhů korálnatců. Nejlépe se u nás daří sasankám Heteractis magnifica, které se množí jako myši. Rarit máme více, ale asi největší z nich je Acrozoantus, kterému říkám liščí ocas. Je to korálnatec, žijící v symbióze s mořskou houbou. Takže aby prosperoval, musí být v akváriu prostředí vhodné i pro mořské houby a vytvořit tak dobré podmínky není jednoduché. V akváriích nelze úspěšně chovat všechny druhy korálnatců, se kterými se v moři setkáme. Většina z nich totiž potřebuje speciální potravu, kterou jim nejsme schopni poskytnout. Akvaristé proto preferují ty skupiny korálnatců, v organismech kterých žijí symbiotické mikroskopické řasy, které stejně jako rostliny fotosyntézou tvoří cukry a tím podporují život , růst a vývoj korálnatce.
Čtyřiadvacet let jste pracoval jako biolog – vědecký pracovník v Akademii věd. Překvapí vás v tomhle miniaturním mořském světě ještě něco?
Moře a oceány jsou úžasná část našeho světa. A málo je známe. Říká se, že povrch Měsíce zná lidstvo lépe, než mořské dno. I přes intenzivní současný výzkum je zde pro badatelé hodně práce i v budoucnu. V různých organismech zde byly nalezeny dosud neznámé biologicky aktivní látky, využitelné a již také využívané například v medicíně. A to vůbec nehovoříme o bohatosti a různorodosti forem života, který zde existuje. Některé z těchto organismů, například ti, kteří žijí v okolí podmořských sopek, dokáží přežít tlak stovek atmosfér a teplotu vyšší než 100 stupňů Celsia a energii pro svůj život získávat ze sloučenin síry, což byla donedávna představa vhodná pouze pro autory a čtenáře sci-fi literatury. Tyto organismy samozřejmě v akváriích chovat nemůžeme.
Vzorek živočichů, který v akváriích máte, je úžasně barevný. Jsou barvy viditelné i hlouběji pod hladinou?
Je to otázka především kvality osvětlení, resp. zastoupení všech částí slunečního spektra v dopadajícím světle. Například červená část spektra proniká v mořské vodě pouze do hloubky několika desítek centimetrů. Do větších hloubek, pod dvacet metrů, proniká v podstatě pouze modrá část světelného spektra a proto i fotografie z těchto hloubek, pořízené bez doplňkového osvětlení, jsou jakoby zahalené šedomodrým oparem. Otázkou ale je, proč se objevují v hlubinách, kam téměř sluneční světlo neproniká, třeba organismy červené barvy, kterou tam vidíme pouze v osvětlení širokopásmovými reflektory potápěčů. Přízemnějším, ale pro mořského akvaristu zajímavým problémem je i prostředí ustavující se samovolně v mořském akváriu. Uděláte třeba dvě stejná akvária. Mohou mít stejný obsah, nasvícení, složení vody, proudění i zastoupení rostlin a živočichů a přesto fungují každé poněkud jinak. Důvod tohoto jevu neznám.
Vypadá to na první pohled, že relaxujete ve sklepě a kocháte se pohledem na barevné rybky. Kolik času tenhle koníček stojí?
Denně tak půl hodiny, jednou týdně celý den. Mám štěstí, že mám chápající manželku a v případě potřeby mne zastoupí i starší syn, který bydlí u nás v domě. Takže krize z nedostatku času pro akvária u nás v normální situaci nevzniká.
Asi nejtěžším obdobím ale pro nás byl srpen 2002, kdy povodně zničily velkou část chovu. Přišly tenkrát ve dvou vlnách. Při obou povodních byla ve sklepě s akvárii voda až do stropu. Se záchranou našich chovanců nám tehdy pomáhalo hodně přátel. Z ryb původní obsádky roku 1995 v současné době žijí již pouze tři klauni. Korálnatců ještě několik desítek. Je zajímavé, že tenkrát za povodně dvě ryby dokonce přeplavaly ve sklepě zatopeném vodou z Malše z jednoho akvária do druhého. Musely se dostat z lehčí – sladké vody do težší slané vody, držící se u dna akvárií včas, než je v říční povodňové vodě zahubil osmotický šok.
Co byste poradil začínajícímu mořskému akvaristovi?
Aby nezačínal s velmi malým akváriem. Vyrobit vhodné mořské prostředí je kromě jiného také otázka stability teploty a chemického složení vody, která se v malém prostoru udrží těžko. Takzvanou Nano akvaristiku v padesátilitrových nádržích bych ponechal špičkovým chovatelům. Především, a to již v období, kdy se kdokoliv k tomu připravuje, by si měl obstarat co nejvíce informací. Vhodným zdrojem k tomu je například internet, kde existuje stránka http://www.reef.sk, na které si mořští akvaristé ze Slovenska i Čech vyměňují zkušenosti. Dobrým zdrojem jsou také tři knižní publikace jednoho z klasiků mořské akvaristiky u nás Ing.Hynka Dařbujana. Pokud ale někdo ovládá němčinu či angličtinu, najde na internetu mnoho dalších užitečných informací. Za velmi vhodný způsob považuji také seznámit se s některým z mořských akvaristů, který mu většinou ochotně poradí. Za největší chybu pak u začínajících akvaristů považuji jejich neochotu si nechat poradit v rozjezdu – je to jev velice podobný mladým řidičům. Také je pro jejich další vývoj a život velice důležité, jak dobře či špatně dopadne jejich první havárie a jestli se z ní dokáží poučit. Mořská akvaristika chce trpělivost, hodně znalostí a snahu se stále učit novým věcem, dobrý vztah k živým organismům a k životu všeobecně a samozřejmě také nějakou tu manuální zručnost pro práci se sklem či elektřinou. Někdy se překážkou zdají být vysoké startovací náklady, ale při troše skromnosti lze začít i s relativně malým finančním zabezpečením. Nemůžeme ale chtít hned akvárium s desítkami ryb a korálů, vybavené počítači a kompletní technikou. Začít se dá i s dvěma nádržemi o obsahu 200 – 300 litrů s korálovou drtí na dně, jedním živým kamenem, dvěma-třemi korály z odchovů některého pokročilejšího akvaristu a jednou krevetou. Osvětlení si můžeme postavit sami, vodu z reverzní osmózy, dvě čerpadla, pár hadic a sůl si musíme zakoupit a při minimální zátěži akvária odpadními látkami nám čistá nádrž bez částečné výměny vody vydrží hodně dlouho. A pak, až získáme dostatek zkušeností a financí, se můžeme pustit do vyspělejšího projektu. A věřte mi, i jednoduché akvárium vám poskytne mnoho radosti.
Přestože může každý mít k mému textu výhrady, je pravdivější než původní text novináře. Byl jsem ale velice překvapen, když jsem druhý den dostal jeho odpověď. Z této odpovědi mne zvláště zaujala část o prezidentu Klausovi - nejen že jsem pochopil, proč prezident nemá rád novináře, ale také proč nemají novináři rádi jeho - nechce jim dovolit, aby mu kazili "styl". Z druhé strany je ale potěšitelné, že v těch problémech s novináři nejsem sám.
Pane doktore,
Článek už je u editora, opravil jsem odborné věci, také proto jsem souhlasil s autorizací, kterou normálně u rozhovorů nedělám a nedělá to většina novinářů. V Mladé frontě Dnes jsme ji měli dokonce zakázanou a neautorizoval se ani prezident Klaus. Proč? Zásahy do stylistiky se celý text mění k horšímu, už není živý a je z něho na první pohled vidět, že je psaný na dálku. Pokud se několikrát přepisuje, ztrácí šťávu. Rozhovor je volný dialog mezi dvěma lidmi bez šroubování obratů. Tady bych si dovolil autorskou licenci. Jsem osobně přesvědčený, že u našeho rozhovoru zůstal smysl i po úpravách ucelený.Přeji hezký den, zachovejte nám přízeň. A.Pelíšek
Dnes ráno v čekárně u lékaře se mi dostalo do ruky nové číslo novin "SEDMIČKA České Budějovice" a tam jsem konečně uviděl ten inkriminovaný článek o sobě. Kousek jsem ho přečetl a polilo mne horko. Pan novinář původní text ještě rozšířil o další blbosti, které jsem nejen neřekl, ale ani neexistují. Po doktorech teď chodím kvůli kompenzaci velmi vysokého tlaku (původně 240/140) a tak bych se neměl vztekat. Protože se soudit s novinářem (bez etiky) asi nemá smysl a přísloví, že čím déle se do h....a šlape, tím déle smrdí je obecně platné, chci tento lapsus aspoň částečně řešit omluvou všem akvaristům, kteří tento článek četli. OMLOUVÁM SE VŠEM ZA SVOJI HLOUPOST, ŽE JSEM SE NECHAL UKECAT NOVINÁŘEM KE SPOLUPRÁCI. SLIBUJI, ŽE TO JIŽ DO KONCE SVÉHO ŽIVOTA NEUDĚLÁM. Zvláště pak se chci omluvit Hynkovi Dařbujanovi, protože jsem hovořil o něm jako o člověku, který pro mořskou akvaristiku u nás mnoho udělal a novinář si z toho vybral pouze to, že jeho tři knihy o mořské akvaristice připsal mně - prohlašuji, že jsem žádné knihy o mořské akvaristice nenapsal (ale "ano" o chovu jiných zvířátek a hmyzu) a již také nenapíši.
